tady niky

Poslední víkend jsme se vydali do Tábora s velmi důležitým posláním (a tím nemyslím získání jídla). Už bylo načase seznámit moje a Petrovy rodiče. Řekli jsme si před nějakou dobou datum a všichni kamarádi se posmívali, že už asi bude svatba. No, byla to docela sranda. Petrova mamka se mě asi měsíc dopředu několikrát ptala, co v Táboře podnikneme a mně bylo vždy velmi trapně, že jsem nedokázala vyrukovat s nějakou kvalitní odpovědí, protože ačkoliv jsem v Táboře žila do 18, tak jsem jako lehce antisociální skautka strávila dětství buďto v lese a nebo ve škole (a nebo jsem kalila u sousedů, ale to jsou zas historky z jiného soudku). Rozhodla jsem se ale, že nějaký plán vymyslím, protože jsem se bála trapných situací, že budeme stát na náměstí a nevědět, co dělat (což se v jeden moment stejně nakonec stalo). Nakonec jsem přišla s vcelku brilantním a promyšleným plánem, na který jsem byla patřičně hrdá. Já a Petr jsme dorazili do Tábora už v pátek večer a Pavla s Tomášem v so...

Září a říjen přinesly dva filmy, o kterých jsem byla v mžiku rozhodnuta, že na ně prostě musím jít do kina. Na konci září přišel do kin film Anthropoid, což pro mě byla taková patriotská nutnost a navíc mě opravdu zajímalo britsko-české zpracování událostí naší země za dob 2. světové války. V říjnu se objevila v kinech Dívka ve vlaku, na jejíž účet jsem samozřejmě slyšela spoustu chvály od lidí, co četli knihu. Já jsem sice knihu přečíst nestihla, ale i po zhlédnutí filmu bych si pořád knihu ráda přečetla, i když už jsem přišla o ten moment překvapení na konci. 1. Anthropoid zdroj: pinterest.com Určitě si všichni pamatujete ze školních hodin dějepisu, jak nám vyprávěli o hrdinech 2. světové války, parašutistech, kteří provedli atentát na Reinharda Heydricha, třetí nejvýše postavené osoby v nacistickém Německu, hned po Hitlerovi a Himmlerovi. Ten byl v letech 1941-1942 pověřen "židovskou otázkou" a stal se říšským protektorem ,,Protektorátu Čechy a Morava". Us...

Očividně jsem v nějaké vesmírné náladě, protože v poslední době koukám na filmy a čtu knížky výhradně s nějakou vesmírnou tématikou :-D. A tady je moje shrnutí dvou knížek, které jsem za poslední dobu přečetla. Marťan - Andy Weir zdroj: pinterest.com Marťan je knížka, jejíž příběh původně jako kniha zamýšlen nebyl. Tenhle příběh totiž postupně vznikal jako blogové příspěvky velkého vesmírného nadšence Andyho Weira, který se ovšem v astronomických a záležitostech fyziky vyzná, protože ji vystudoval a je to jeho velký koníček. Když k vědeckým zdlouhavým vysvětlením přidáte jeho úžasný smysl pro humor, tak vám vznikne tenhle skvělých příběh o chlapíkovi jménem Mark Watney, který je součástí astronautského týmu a projektů Nasa- Ares 3. Tenhle tým se vydal na Mars, aby tam klasicky zkoumal různé podmínky pro život a tak. Všechno by bylo v klidu, kdyby nedošlo ke komplikacím a celý tým by se nemusel evakuovat. Při evakuaci, která nastala kvůli silné písečné bouři, zasáhne Marka...

Celé mé prázdniny jsou velmi pozitivně řečeno dobrodružství. Lítání po doktorech, brání léků, ze kterých mi není dobře... A ještě bych tam pár záležitostí našla, ale nechci omílat nepříjemnosti, a proto vám radši dnes napíšu o něčem hezkém, konkrétně o našem jednodenním výletu do Drážďan. Byli jsme na 4 dny v Liberci, protože Petr měl narozeniny a konečně se nám nastřádalo pár volných dní, tak jsme já, Petr, Jirka a Wanda vyrazili. Drážďany byl ideální nápad na výlet, protože z Liberce jsou to snesitelné dvě hodiny cesty, až na to horko, co nás cestou potkalo. Každopádně na brouzdání po městě bylo počasí skvělé. Hned jak jsme dojeli do Drážďan, tak nás zradila navigace. Paradoxně na tom místě, kde jsme ji potřebovali nejvíc. Nějak jsme to ale zvládli, až na malý zádrhel. Zaparkovali jsme totiž ve špatném nákupním centru. Místo Centrum Galerie jsme odbočili na Allmarkt Galerii. Po tom, co jsme si tam dali hnusný kafe v mekáči a došli si na placené WC, jsme trochu ubrali na...

Ani mi neuvěříte, jak moc se mi nechtělo psát článek, poslední dobou jsem líná, až to bolí. Každopádně se objevily zajímavé a dlouho očekávané novinky, ke kterým mám potřebu taky něco říct. 1. Suicide Squad zdroj: pinterest.com Začnu tou horší zprávou. Né, že by to byla vyloženě špatná zpráva, ale jelikož měla tato novinka tak vysoká očekávání a tak dlouho se na ni lákalo různými teasery a trailery, tak byla očekávání až přemrštěná. Suicide Squad, v češtině ,,Sebevražedný oddíl", vypadal jako strašně dobrý nápad a taky by byl, kdyby se trochu jinak zpracoval. Samotní antihrdinové příběhu mají velký potenciál, zajímavé origin stories a jejich kostýmy a vzhled je taky dobrá podívaná. Takže se sešla spousta dobrých prvků, ale jak už jsem konzultovala se svými přáteli, všechno to mělo původně působit temně a drsně, protože se jedná o ty zlé padouchy a navíc je to od DC Comics, což mají být více potemnělé komiksové postavy, hrající na vážnou strunu. Ovšem tady z toho byl...

Tak jsme se zase jednou rozhodli využít volného víkendu a trochu si vynahradit poslední návštěvu Tábora, která nedopadla zrovna nejlépe, díky noční návštěvě pohotovosti. Proto jsme v pátek vyrazili z Prahy v půl 8 večer a vzali s sebou i moji kamarádku Ivču, a proto nám cesta rychle utekla. Jelikož jsme na chatu do Soběslavi dorazili až po 21 hodině, tak už jsme zas tak moc nestihli. Ochutnali jsme domácí borůvkovou marmeládu, žinčicu zo Slovenska, dali si čajík, řekli jsme si s mamkou, co je nového, a pak šli spát. V sobotu jsme se s Petrem vzbudili po 8 hodině, dali si snídani a vyrazili na malou procházku i s Rockym, který pořád někde pobíhal, hnal se za cizími psy a moc nás neposlouchal, spíš od nás utíkal s pomyslně vztyčeným prostředníkem. K obědu jsme měli vepřové se zelím a bramborovým knedlíkem, takže jsem se po obědě odkutálela jako knedlík, aby mi to vytrávilo, protože odpoledne byl na programu výlet na Červenou Lhotu.  Červená Lhota je od ...

Už posledních pár měsíců ten problém vnímám. Většinu svých peněz ráda utrácím za oblečení. Není důležité, jestli ho potřebuji, prostě se mi moc líbí. Ráda nakupuji, protože se mi líbí udělat si výlet do obchodu a vybírat si mezi nepřeberným množstvím možností. Byla jsem schopná takhle za měsíc nakoupit třeba 7-8 věcí. Jasný, to pořád není extrém, pro někoho je to možná normální. Ale ve skutečnosti je to moc špatně. Nejen, že to dost leze do peněz a je to v podstatě zbytečnost, protože čím věcí kupujete, tím méně rozmýšlíte, jestli ho opravdu dlouhodobě využijete a také si ho méně vážíte, ale taky je to vlastně strašně neekologické. Už nějakou dobu zpátky jsem začala víc do hloubky zjišťovat informace o tzv."udržitelné módě a aspektech etického nakupování. Za závěsem "cheap fast fashion" (rychlá móda) a toho fantastického pocitu, kdy opouštíte obchod s taškou plnou věcí, hnijí nepříjemné skutečnosti. Tak např. "sweatshopy" (obrovské továrny s šíleným...