tady niky

V poslední době se mě pár lidí ptalo, jak pečuju o svou pleť (ano, byli to více než dva lidé!) a já sem si řekla, že bych o tom mohla přece jen něco napsat na blog, protože pečující kosmetika mě celkem baví, čím starší jsem, tím víc se přesouvám od lásky k dekorativní kosmetice ke zbožňování kosmetiky pečující. Dala jsem vám dohromady pár tipů, co můžete dělat, aby se Vaše pleť trochu zlepšila nebo tedy alespoň to, co funguje u mě a ukážu vám nějaké produkty, které mám moc ráda. Nejedná se o žádnou drahou kosmetiku, je to zlatá střední cesta, myslím, že na takové věci není nutné utrácet tisíce, ale samozřejmě v těch dražších věcí je také spousta věcí, co funguje skvěle. Jen jsem tím chtěla naznačit, že cena ne vždy udává kvalitu. Asi není nutné zmiňovat, že pleť také hodně ovlivňuje prostředí, ve kterém se pohybujete, takže zakouřené nebo nějaké špinavé či znečištěné prostředí vám bude póry jen více ucpávat. Taky je jasné, že pokud vy sami kouříte, pijete alkohol nebo se špa...

Tak jsem si nedávno říkala, že by se mělo stát součástí mého blogu i jídlo, protože ráda objevuju nové recepty a ještě radši své objevy předávám dál lidem, kteří je ještě nevyzkoušeli. V poslední době jsem si troufla na hodně profláklé recepty, jako je banánový chleba a překvapilo mě, že hodně lidí v mém okolí to nezná, i když na internetové sféře jsou to už klasiky. Stejně je to i s avokádem, asi nejvíc modní potravinou současnosti (i když brzo to zas něco nahradí). A právě dva recepty na tyhle pomazánky vám chci dnes ukázat a pokud jste ještě nevyzkoušeli, tak výrazně doporučuju, i velcí odpůrci zdravých jídel (jako můj Petr) tyhle pomazánky milují! Nejvíce se hodí k čerstvým bagetám nebo opečenému chlebu (nebo jako dip k tortilla chips), nejlepší je pomazánky dát do misek a každý si může namáčet dle libosti. Avokádová krémová pomazánka Pokud se trochu bojíte chuti avokáda nebo jeho textury, tak určitě jako první zkuste tuhle jemnou a krémovou pomazánku. Ucítíte jen náznak...

Nemám už žádná slova, schoval si je přede mnou. Slyším je však zas a znova, tak běžím za ozvěnou. Nebojím se těch divných světel, beru na ně dobrý zřetel. Až osvítí mi rudě tvář, budiž to má svatozář. ---- Zalézá mi pod kůži, stává se teď krví. Vrátí mi to, co mi dluží, ukáže co umí. Teď už se nemáš čeho bát, teď jsi schopna letu. Vem si svou bolest zpět, tu co nabídla si světu.

Mám pocit, že teď nevím, na co dřív chodit do kina. Leden i únor jsou zajímavými snímky opravdu nabitý a zatím je drtivá většina příjemně překvapující. Dobře, malý přešlap v podobě Assasins Creed, ale ten zbytek? Začnu s novinkou La la land, nejen proto, že o tom teď každý mluví, ale hlavně kvůli tomu, že jsem se konečně po dlouhé době podívala i na Whiplash (2014), který je od stejných tvůrců jako La la land. Proto mi přišlo jen správné dát je do jednoho článku.  1. La la land Ryan Gosling a Emma Stone jsou na filmovém plátně nerozluční. Co na to manželka Ryana Goslinga, to už je vedlejší, protože v tomhle filmu si sedli lépe, než kde jinde. Muzikál, který je zasazen do současnosti, ale po celou dobu filmu máte pocit, že jste v 50. letech v Hollywoodu. Kostýmy, písničky, to vše vám trochu mate hlavu, takže když vidíte, jak někdo vytáhne mobil, tak vás to trochu vytrhne. Příběh má klasický děj a setkáváme se s klasickými klišé událostmi, což v tomhle filmu vůbec ne...

Jsem nešťastná už jen z toho, že tohle píšu. Sama jsem si řekla, že bych o tom měla napsat, aby se mi ulevilo, ale jak začínám psát, tak se z toho víc propadám někam do neznáma. A není to tam vůbec hezké. Od 17 let je mým společníkem takový hlas v mé hlavě. Z hloubi duše ho nenávidím, protože mu vždy všechno uvěřím a podřizuji veškeré své počínání jeho příkazům.  Ach, kdybych to v těch 17 věděla, že z malého a relativně neškodného hlásku, vyroste uvnitř mě takové monstrum, které se mě bude pokoušet zabít a naprosto zničit. Mám pocit, že jsem docela dost omílala svoji minulost a nechci se jí už znovu zabývat. Bylo to ošklivé období, plné pláče, prášků a projímadel a ničení si vlastního života a přátelských vztahů. Já se chci ale zaměřit na přítomnost a mluvit o tom, co se děje v mém životě teď, protože jednou za čas se ve mně objeví strach. Co když se mi tohle všechno vrátí?  Za těch 5 let jsem udělala nějaké pokroky. Naučila jsem se pravidelně jíst a nebát se jíst ...

Jsem bolest v tvojí malbě, jsem poslední kulkou v palbě. Pěnou na tvé kávě, solí v čerstvé ráně. Bez čeho nemůžeš být, co chceš ze sebe mermomocí smýt. Jsme lidé více tváří, jiní v březnu, jiní v září. Oprášíš můj starý obličej?

Předvánoční šílenství mě naprosto pohltilo, snažím se vybalancovat školu a práci a šetřím si nějaké hodiny na spánek, a proto se s nějakým tím článkem hrnu až teď. Říkala jsem si, že už jste možná taky přehlcení všemi těmi články s vánoční tématikou, na netu se to hemží samými tipy na dárky, DIY, jak zabalit hezky dárky, bla bla bla. Co takhle chvilku zaměřit naši mysl na něco jiného? Nemám teď až tak moc času na čtení knížek, ale uvědomila jsem si, že jsem vám ještě nic nenapsala o dvou knížkách, tematicky dost podobných, tak proč je nespojit do jednoho článku? Obě napsaly ženy, feministky, s velkým smyslem pro humor a skvělým literárním talentem. A rozhodně ani jedna z nich se nebojí jít ve své knize do hloubky. 1. Lena Dunham- Not that kind of Girl Lenu Dunham dost možná znáte ze seriálu Girls, ve kterém hraje hlavní roli a dokonce ten seriál i napsala a pomáhá ho režírovat. Docela dost ambiciózní a inteligentní mladá holka. Ale to není na ní zdaleka to nejzajímavější. I...