tady niky

Přišla jsem s nápadem na takový nový seriál. Jelikož je spousta věcí, zážitku, dobrého jídla a pití, o které bych se s Vámi chtěla nějak podělit, rozhodla jsem se pro článek, který v sobě bude mít všechny prvky. Každý měsíc Vám ukážu mých 10NEJ z různých okruhů. Tak snad se Vám to bude líbit, víc k tomu asi není třeba dodat. :-) 1. Nej sladkost:  Krišnodvorské kokosky!! Koupila mi je ségra na ulici od jedné Arabky, nebo nevím přesně, jaké byla národnosti, ale byly skvělé! Tak skvělé, že jsem se za ní vrátila a koupila si další! :-D 2. Nej-víc jezený pokrm: Pravděpodobně párky, tousty, kuskus a čínské polévky. Co nadělám, žiju holt na koleji, a tady je to s vařením složitější. :-) 3. Nej pití: To bude asi jahodovo-řepový mošt z "Malé ryby" na Národní třídě. Musím na něj zajít znova. 4. Nej moment: Když jsem měla svátek a ségra na mě čekala na Národce s dárkovou taštičkou plnou malých dárečků, a pak jsme šly do Malé ryby, kde jsem si je rozbalila a strašně js

Na podzim se hodně seriálových maniaků těší. Jasně, začíná škola, už se to venku kaboní, ale aspoň tu vždycky budeme mít nové epizody našich oblíbených seriálů. Já nejsem nijak křečovitě zaměřená na jeden jediný žánr, naopak jsem v tomto eklektička (neplést si s električkou :-D). Tak se podívejme na shrnutí seriálů. Skončilo nám "How I met your mother". Ano, pro někoho krutá rána. Ale konec seriálů vyvolal takové ohlasy, že se nám fanouškovská základna rozdělila na dva tábory. Mě se konec naopak líbil, Matku jsme si stejnak nestačili žádným způsobem zamilovat, a navíc byla tak zfanatizována a pěly se na ní po celou dobu seriálu takové ódy, že tuhle laťku naše Maminka přeskočit nemohla :-D. Ale naše staré oblíbené seriály jsou tady dál, tedy alespoň většina, fanoušci Glee si musí počkat do jara. Je to poslední série, a já se obávám, že musím konstatovat, že je tomu tak správně. Kvalita šla holt dolů, i když písničky byly stále super. A teď můj výběr seriálů pro tento pod

Minulý týden jsem byla v UNICAPLASMA na Hradčanské, kde jsem darovala plazmu. No,, darovala...Spíš prodala. Vlastně úplně prodala! :-D Každý si myslí, že mě především navnadily ty peníze, ale musím konstatovat, že bych to nejspíš udělala i zadarmo. Samozřejmě, že peníze byly vééélikou motivací, ale spíš to, co mě nejvíc nakoplo, byly jejich facebookové stránky, kde bylo spoustu kladných hodnocení, fotky a vše nasvědčovalo tomu, že je tam kupodivu dost příjemná atmosféra. No, tak jsem se tedy objednala a za pár dní už jsem tam stála před hlavním vchodem do budovy. V recepci hned v přízemí se musíte ohlásit, mají tam na seznamu Vaše jméno a teprve potom můžete projít dál k výtahům, tudíž bez objednání Vás tam vůbec nepustí. Připadala jsem si tak privilegovaně, och! :-D Ve druhém patře už byly dveře do UNICAPLASMY. Vstoupila jsem do recepce, kde jsem se zaregistrovala, přečetla si "Poučení dárce krve"a vyplnila dotazník, který se týkal toho, jaké nemoci jsem prodělala,

Tohle téma už jsem si plánovala delší dobu, protože v dnešní společnosti je to věc v podstatě nezbytná pro aktivní funkční život, obzvláště ve velkých městech. Konkurence je velká, toužíme obstát, a to bychom nezvládli bez velkého množství aktivit, co je pro dosažení našich cílů třeba splnit.  Vtipné je, že tento článek píšu v den, který se plánovaným zrovna moc nazývat nedá nebo oprava- naplánovaným původně byl, ale to se mi trochu začalo hroutit už ve chvíli, kdy jsem zaspala. Budík mi zazvonil, ale já jsem v bezvědomí spala další hodinu, tudíž to, co jsem měla naplánováno na ráno- snídaně pěkně v klidu (protože to je základ pro příjemný den, obzvlášť stresující a hektické pondělky), project si e-maily, udělat ze sebe člověka (udělat něco s vlasy, v klidu si vybrat oblečení..). Nic z toho se mi nepovedlo, jediné co jsem stihla bylo se obléct, ani jsem nevěděla do čeho, protože přes slepené oči ospalkami jsem neviděla :-D a rychle utíkat na autobus do školy. I teď píšu článek po č

A takhle jsem měla rozbité koleno, ale to je zase jiný vtipný příběh. Asi 6.září (mám ten pocit) jsem byla na svatbě svého bratrance, která se konala v Počátkách u Pelhřimova. Strašně jsem se na těšila, už kvůli tomu krásnému místu, kde se měla odehrát a samozřejmě taky kvůli svému bratranci a jeho roztomilé nevěstě Aničce (ať nežeru :-D). Takže v sobotu ráno jsme vyjeli celá rodinka v autě, já a ségra jsme si sbalily více oblečení, abychom to mohly přes den střídat (materialistky jak prase co), ale když nad tím teď tak přemýšlím, tak já jsem se vlastně vůbec nepřevlíkla, celej den jsem byla v mintových šatech a strašnejch podpatkách! No ale nebyla bych to samozřejmě já, aby to nebylo v mém podání a z mého pohledu komické :-D. Hned, jak jsme dorazili, tak mě štípla vosa. Vosa agresorka. Mrcha štiplavá. Prostě jsem vystoupila z auta, chvíli kolem mě lítala (obhlížela situaci a strategizovala), a pak mě prostě SPROSTĚ ŠTÍPLA! Štípla! Naštěstí jsem tedy nepropukla v hyste

wohoo, nový plakát v pokoji! :-D Věci tenhle týden dopadly tak, že jsem na koleji zůstala o víkendu sama. Říkám si" "Do háje, dyť je Halloween, všichni mrtvoly vylézají z hroby, klauni utíkají z cirkusů a duchové mě dlouho sledují, budou mě chtít dneska odpravit!" Takovéhle myšlenky v mé hlavě skutečně někdy probíhají. No takže jsem jako malé "kuře",co se ve velkoměstě bojí, zavolala svojí ségře, jestli mi nechce dělat ochranku a spát u mě na koleji. Tak jsme se sešly na Andělu, potkaly jsme blogerky z A Cup of Style a já jsem je samozřejmě neoslovila, i když je občas sleduju. Já jsem prostě strašnej srab a když tady v Praze potkám někoho slavnýho nebo známýho (blogera, youtubera...), tak se tak strašně dlouho odhodlávám, nebo si musím dopředu naplánovat, co bych jim řekla, aby to nebylo trapný, tak oni mi zatím utečou :-( :-D. No každopádně jsme si ségrou koupily nějakou zázvorovou limonádu, chipsy, zeleninu a ovoce a frčely jsme ze Smíchova ke mně n