tady niky

Každou vteřinu, můj svět se mění. Mám studenou peřinu, a teď se střídá dění. Stojím mezi stovkou lidí, co po mých očích se pídí. Jen já svou tvář nevidím, stopy po sobě uklidím. Teď hudba nahlas křičí! A ve mně je pocit štěstí. To ticho, co se mi tak příčí, zaplnil řev cizích bolestí. Ale vždycky skončím před tebou. Neznám tě, nevím jestli jsem tvoje. Nevím, zda vzít tě do mého světa s sebou. ----- Nikola Pincová

zdroj obrázků: pinterest.com Tak dlouho už jsem nepsala o filmech, a to hlavně asi kvůli tomu, že si vždycky přijdu málo kvalifikovaná na to, abych o nich psala. Třeba takový Kamil Fila, který má naprosto výborné recenze filmů se zajímavými postřehy, ze mě asi nebude. Vždycky si proto říkám, jestli by někoho moje výžblepty o filmech vůbec zajímaly. Přesto jsem ale obrovský filmový konzument a čím jsem starší, tak ve filmech objevuji stále další, nevyřčené roviny a aspekty. A vůbec nejlepší je dívat se na své oblíbené filmy zpětně po letech. Můžete v horším případě zjistit, že jste sledovali úplné hovadiny a nebo si potvrdíte, jak skvělé a nadčasové můžou snímky být. Nepovažuji se za filmového snoba, mám ráda rozmanité filmové žánry a každý z filmových žánrů má svá specifika, a proto například u blockbusterů nebudu soudit, že to nemělo hlubší význam nebo velmi překvapující zápletku (i když jsou samozřejmě výjimky), ale posoudím to opravdu v dané formě. Přesto mě odjakživa nejví

zdroj: pinterest.com Přesně tak, ale vykopla jsem samu sebe. Zjistila jsem, že na moje poměry sem už delší dobu nevydala článek na blog. Šokující. Ale důvody jsou prosté, a jsou hned dva. Změnila jsem zaměstnání . Mnozí z vás možná ví, že jsem skoro 2 a půl roku pracovala v prodejním stánku v obchodním domě (na toto téma dokonce vydala i nějaký ten humorný článek) a divila jsem se, že jsem to tam vydržela tak dlouho. Jistě, mělo to výhodu v tom, že v takovém prodejním stánku nebylo tolik práce. Člověk se mohl občas trochu učit, já tam při nudnějších směnách dala dohromady i nějaký článek na blog, což bylo velké plus. Ale upřímně, taková práce v obchodním domě chce opravdu silné nervy. Setkáváte se s různými lidmi, některými docela vychovanými, ale bohužel i s těmi, kteří slovo vychování asi ani ve slovníku nemají. Zažila jsem si i to, že návštěvníci obchoďáku házeli jídlo a pití po zaměstnancích. Proč? Asi protože to je velká legrace (MUHAHA)! Přibližně před 2 týdny jsem z