tady niky

Jak jsem slibovala, je tady druhá část mého miniseriálu. Konečně mám úplně volný den, žádné povinnosti, tak strávím s velkou radostí den psaním, blogováním a taky vyráběním karbanátků k obědu :-D Druhý díl se týká skvělého amerického dramatu 12 rozhněvaných mužů a českého černobílého filmu "Eva tropí hlouposti", který také rozhodně stojí za zhlédnutí, především kvůli svému neotřelému humoru a teatrálnímu projevu všech herců. V dalším díle se můžete dozvědět něco více o americkém muzikál  "Singing in the Rain" a humorné klasice s Marilyn Monroe "Někdo to rád horké". Dvanáct rozhněvaných mužů zdroj: http://www.7thstreettheatre.com/ Než sem se na film podívala, tak sem si dělala legraci, že je to zvrácený příběh inspirovaný pohádkou o 12 měsíčcích. Ale jasně, že tomu tak není. Tohle americké drama zobrazuje příběh poroty u soudu. 12 členů poroty musí rozhodnout o osudu jednoho člověka. Kupodivu ani tak není důležité, jestli je nebo není vinen, film ...

Zkouškové období se očividně snažilo o mojí dekonstrukci. Rozhádala sem si ob den pár lidí, jednou si pobrečela (tedy myslím že jednou) a hlavně sem se naučila, že nejméně produktivní jsem obzvlášť v tomto období, ale termíny člověka donutí k nemožnému. Měla sem tady malý výpadek s blogováním a ve volných chvilkách se k tomu ne a ne donutit. Přitom je to věc, která mě hodně baví a vždycky se u ní uvolním, někdy i víc, než u sledování seriálu. Teď už sem se ale naštěstí přiměla k napsání článku, který sem tu měla nějaký týden rozpracovaný a hodlám Vám ho nyní představit. Článek o mých oblíbených filmech, ale pozor, jen těch starých. Klasiky by se neměly opomíjet, počátky filmů jsou něčím, co v mém životě zaujímá absolutně nepostradatelnou pozici. Muzikály, teatrální výlevy, skvělí herci, do kterých byly pravděpodobně zamilované vaše babičky. Tady vám přináším první dva z osmi mých nejoblíbenějších klasických filmů z let 40., 50., 60...  Příští týden další, konkrétně muzikál "Sing...

Asi většina lidí za svého života přemýšlí, čemu byla předurčena. Někdo chce být právníkem, ten zase obchodníkem, další chce být ošetřovatelkou nebo herečkou. Já tak nějak odmalička tušila, že to co mě baví a naplňuje, je právě to psaní. Jako malá sem samozřejmě nevěděla, jak taková spisovatelská činnost vypadá v praxi, jenom se mi líbila představa vymýšlet si vlastní svět, tvořit svůj text a tím se vlastně rodilo něco nového, originálního, co tu ještě nebylo. Každý takový text je něco nového, ještě neviděného. Představovala sem si sama sebe už v šesti letech jako paní spisovatelku. Hrozně se mi líbila vidina dospělé ženy, která sedí ve svém domě někde u tmavě zelených lesů, kolem vřes a chladná řeka, ze které se vane kouř, je sychravý listopad, všude kolem listí a příroda se pomalu uchyluje ke spánku, zatímco já ve svém domě plném květin, bylinek a dřevěného nábytku vedle masivních schodů, sedím u svého starého psacího stroje značky Olivetti a píšu nový příběh, romantický, stra...

Tento blog má být o mých myšlenkách, o tom, co mám nejradši. Těžko tedy říct, jestli tento článek bude zajímat širší řadu lidí, ale pokud jste otevřenější lidé a máte zájem o nějakou příjemnou inspiraci, tak čtěte dál. zdroj: https://yuq.me/artists/02/876/127061.jpg Mým velice oblíbeným zpěvákem je Alexi Murdoch. Co se týče stylu, tak by se o něm dalo říct, že je to mix INDIE FOLK, AMBIENT, občas alternativní rock klidnější hudba, kytara, akustická hudba. A jeho velice příjemný hlas, úsměv a životní filozofie. Snad Vás chytne za srdce, jako chytl mě. Ale nejdůležitější jsou jeho texty. Je to velice poetické, zpívá o přírodě v kontrastu s pocity, které chová ke svým nejbližším a tak dále, a tak dále. :-) Radši Vás nakrmím svými oblíbenými písničkami od něj a pasážemi, které mám na jeho textech nejradši, které vystihují i mé pocity a životní situace nebo ty, co se mi prostě moc líbí a je v nich samozřejmě cosi hlubšího.  1) All My Days Snažila jsem se najít...

Bilance, suma sumárum. Už je to zase tady. Mám tendence pořád rekapitulovat, nejen na konci roku, což má asi většina lidí, ale já kolikrát i na konci týdne přemýšlím, jaký ten uplynulý týden byl, jestli byl podle mě kvalitní :-D Co se týče hudby v roce 2014, tak zcela určitě. Tedy v každém roce se najde nějaká kvalitní hudba, což o to, tenhle rok sem ale nadmíru spokojená. Velkou radostí pro mě bylo vydání nového alba Lany Del Rey- Ultraviolence. Je tady ale i spousta dalších, které uvidíte v mém seznamu níže. Snad pro Vás písně budou dobrou inspirací pro poslech nebo se alespoň v kostce ohlédnete za hudbou roku 2014. Tohle jsou mí favoriti: 1. Lana Del Rey- Brooklyn Baby 2. Birdy- Words as Weapons 3. Coldplay- A Sky Full Of Stars 4. Tycho- Awake 5. Broken Bells- After the Disco 6. Sia- Chandelier 7. Angus and Julia Stone- New Album 8. Maroon 5- Maps 9. She and Him- Stay Awhile 10. Pink Floyd- The Endless River

zdroj: http://blog.bibulu.com/ Dítě vidí Vánoce úplně jinak, než dospělý člověk. Když zabřednu do svých vzpomínek na Vánoce, tak mi na mysl přijdou vždycky první spousty světýlek, úsměvy, nadšení a těšení se na Štědrý den. Všude kolem spousta sněhu, cukroví, koledy, hašteření se ségrou, neustálé poskakování z místa na místo. Šetření si místa v bříšku na večer. Teď je to všechno úplně jiné. U nás doma už jsme všichni dospělí, takže nějaké tajné balení dárků a jejich následné chování se už ani neděje. Většinou si to vykecáme ještě před Štědrým dnem a nebo si rovnou voláme a ptáme se jeden druhého, co bychom k Vánocům potřebovali. Je to hrozná škoda, protože jsem člověk, co miluje překvapení, a možná bych potřebovala, aby mi někdo čas od času vyrazil dech (ne doslova :-D). To, co mi z dětských Vánoc zůstalo je nejspíš blízkost rodiny. Jsme všichni spolu a tento rok jsem z toho dojatá víc, než kdy jindy, protože sem se přestěhovala do Prahy a moje maminka bydlí 100 kilometrů dal...

Po dlouhé době jsem opět doma v Táboře. Je to takové útočiště, mám tu klid, vždycky se tu můžu nějak zbaběle schovat. To bylo něco, co jsem dělala poslední dva roky na střední škole, když sem tu ještě bydlela. Věci se ale tolik změnily. zdroj:http://worldccp.com/ zdroj: http://www.husitskamesta.net/ V září sem se přestěhovala do Prahy, protože sem nastoupila na vysokou školu a celý můj život se změnil skoro od základu. Jediné, co mi snad zůstalo je jméno. Možná už nejsem tolik vystrašená, jako sem byla tady v Táboře. Teď se dokážu bavit s úplnými cizinci, ve spoustě situacích jsem mnohem spontánnější, odvážnější a život pro mě najednou není jen tou postelí v mém pokoji, kdy sem byla celou dobu schovaná pod dekou a těšila se na konec dne až usnu. Na Praze je krásná její nepředvídatelnost, den se občas znenadání celý naplánuje za Vás. A spontánní nápady bývají snad zpravidla ty nejlepší. I kdyby neměly dobrý konec, tak je to zkušenost, ze které máte buď dobrou historku neb...