tady niky

Vzbudila jsem se s pocitem, že jsem fakt, ale fakt odporná. Proč jsou moje tvary takové a nemůžu s tím nic víc udělat? Mám velmi hubenou horní polovinu těla, ale ta spodní jakoby k tomu nepasovala. Široké boky a silnější stehna. Mám i strie a trochu celulitidu pod zadkem. Občas se sleduji jak pod mikroskopem a hledám sebemenší drobnosti, proč se nenávidět.  Jsem sama sobě obrovským kritikem. Chci, aby mě lidé měli rádi, abych jim přišla hezká a sympatická. I když se občas tvářím, že mě názor ostatních nezajímá, není to pravda. Myslím že co se týče anorexie, ušla jsem nějaký kus cesty. Když jsem měla dřív pocit, že jsem tlustá, tak jsem hladověla nebo si pomáhala jinými prostředky. Asi vypadám, že o tom ráda mluvím, když o tom píšu na blog, ale není to tak. Stydím se za to, opravdu hodně. Ale nechci v sobě držet tajemství a chci ukázat komplexní obraz mojí osoby. Ubližovala jsem sobě nehezkým způsobem. Zavařila jsem svému zdraví a svému tělu. Zavařila jsem i svojí mysli a o...

Ne, nepatřím do žádný sekty a nesnažím se vás teď zasvětit do jejích tajných a úchylných rituálů! Patřím do své vlastní osobní sekty a chci vás zasvětit do mých osobních úchylných rituálů! Dělám si legraci, jen jsem se rozhodla odlehčit jak sobě, tak i svým případným čtenářům, a to tak, že vám povím o mých zvycích, které trochu obsesivně-kompulzivně dodržuju a třeba vám to taky bude připadat trochu směšný.  1. Jsem totální banánožrout Není den, kdybych nesnědla banán. Možná jsem trochu opice, těžko říct, ale jak se dozvím, že doma nemám banán, propadnu depresi na úrovni pohřební nálady.  2. Bez sluchátek v MHD jsem mrtvá Když odcházím z domova, tak ještě vyděšeně mezi dveřmi kontroluju, jestli jsem nezapomněla sluchátka v jiné tašce nebo bundě. Pokud sluchátka nemůžu najít, tak jsem schopná i přijít někam pozdě. V MHD mi prostě musí hrát v uších hudba. Někdo tomu říká odmítání reality, já tomu říkám ochrana před deformací mozku. 3. Každý den stříkám na pod...

Skončily mi zkoušky a na mě najednou padnul nějaký splín, a tak jsem se ocitla v kuchyni. Vždycky když na mě padne nějaká depka, tak peču nějaké koláče, nebo zkouším nové recepty, protože u toho se soustředím jen na ten recept a dělám manuální práci, což může být docela terapeutické. A tak jsem se nějak dostala k tomuto receptu na raw kuličky s citronem a kokosem, které mám z knížky Eat Smart od Niomi Smart. Obměnila jsem to ale o nějaké suroviny a funguje to taky, proto vám recept s klidem předávám. Pokud máte moc rádi sladké, ale chcete zkusit něco zdravějšího, kde nejsou zbytečné cukry, tak vám to určitě doporučuju. Já jsem na sladkém celkem závislák, takže jsem byla docela skeptická, ale naštěstí mám ráda různé a netradiční chutě. Pokud jsou vaše chuťové pohárky hooodně konzervativní, tak možná spíš zkuste kakaové kuličky, na které jsem dávala recept pár měsíců zpátky. Pokud jste trochu více dobrodružné nátury, tak zkuste tyhle! Ingredience (asi na 15 kuliček): -2 vrch...

Nedávno jsem měla příležitost (spíš jsem musela) napsat práci, která se nějak měla týkat sociálních médií. Instagram mi přišel docela rychle na mysl, protože nikde jinde prakticky nefunguji, občas na Facebook vložím odkaz na článek, ale jinak je to pro mě něco, co jsem používala, když mi bylo 15. K Instagramu jsem měla naopak vztah kladný a pořád ho tak nějak mám, ale potom, co jsem začala kopat trochu hlouběji v rámci své eseje, začala jsem ho vnímat trochu jinak. Moje esej se v kostce zabývá tím, že Instagram může v lidech vyvolávat deprese (vše na základě výzkumu), a to následkem iluzí a neúplných informací, které lidé předkládají svým sledovatelům.  Dočetla jsem se o příbězích lidí, které sledovalo třeba půl milionu lidí a oni museli svůj účet zrušit, jednoduše kvůli tomu, že sociální síť začínala mít kontrolu nad jejich životem. Dokázali nafotit třeba 50 snímků, strávit hodinu jejím upravováním, jen aby dosáhli pocitu uznání a udrželi si svoji popularitu. To je tak tro...

Každý vidí rok 2017 různě. Někdo tvrdí, že to byl hodně špatný rok, jiný že to byl nejlepší rok jeho života. Já se to rozhodla posoudit prostřednictvím filmů, protože proč soudit svůj život, když můžete soudit ty fiktivní? Přemýšlela jsem, co má můj výběr nejlepších filmů za tento rok společného (kromě toho, že je považuji za dobré), a kupodivu většina těchto filmů má společnou válku. Ale mě prostě tématika válek a světových válek tak nějak odmala zajímá. Jediné, co to rozbíjí, je muzikálová Kráska a zvíře. 1. Král Artuš: Legenda o meči Všechny prvky filmu mi přišly perfektní a přesně se mi trefily do vkusu. Jak velmi originální a netradiční soundtrack, který ale pořád člověku zapadá do dobového zařazení, tak dost magické pojetí známého příběhu. Známá story o králi Artuši a meči Excalibur se nám tu ukazuje v trochu jiném světle (spíše temnotě) a je skvělé, jakou dynamiku a akci příběh má. Stále si ale zachovává vážnost, dramatičnost a nemůžu si víc vynachválit výběr ...

Dneska jsem se s vámi chtěla podělit o to, čím jsem se chtěla stát, až budu velká holka. Měla jsem plánů hned několik. A většinu mých plánů ovlivnily filmy a seriály. 1. Čarodějka Pravděpodobně něco, co si v sobě nesu po svojí mamce a po seriálu Čarodějky, který děsně frčel, když jsem byla dítě. Chtěla jsem bojovat s démony, hrát si se spiritistickou tabulkou a dostávat za to zaplaceno! 2. Stephen King Celá svá pubertální léta jsem strávila čtením snad skoro všech knih od Stephena Kinga a byla jimi naprosto pohlcena. Děsivé a rozpolcené charaktery, které vytvářel, mě vždycky úplně ponořily do jeho světa. Díky němu jsem napsala pár odporných hororových povídek a vyděsila s nimi nejednoho svého kluka. Chtěla jsem být jako Stephen King a psát na starém psacím stroji Olivetti (který jsem pak dostala od kamarádky). 3. Vyhořelý spisovatel Něco, co se ve mně drží dodnes. Ale jsem na půlce cesty. Vyhořelost docela slušně zvládám, teď se ještě stát tím spisovatelem. Představovala jsem si se...

Naše každoroční tradice byla dodržena i tento rok, a my opět vyrazili na podzim na Moravu. Tentokrát do Mutěnic. Krásně jsme využili prodlouženého víkendu, takže od 17. do 19. listopadu jsme se mohli nevázaně (p)opíjet a přejídat.  V pátek ráno jsme vyrazili ve velkém stylu, a to rovnou malým autobusem! Na oběd jsme se stavili v Hodoníně, kde jsme se najedli v restauraci La Rivolta. Jídlo skvělé, obsluha slabší. Já si dala můj oblíbený grilovaný hermelín se salátem a česnekovou bagetou. Odpoledne jsme dorazili k našemu penzionu, odložili věci a šli na průzkum okolí. Musím podotknout, že tento rok byla naše výprava o 18 členech. Na 7 večer jsme měli zamluvenou studenou večeři a degustaci vína ve sklípku u Zimolků. Studená večeře zahrnovala řízečky, sýr, šunku a slaninu, chleba, ale hlavně škvarkovou pomazánku. Já vůbec nečekala, že by mi něco takového mohlo chutnat, ale ukázalo se, že jsem si připravila do žaludku dobrý základ. Čekala nás totiž ochutnávka 21 vzorků ...