tady niky

S každým podzimem přichází stahování se do našich úkrytů a nor, protože venku je sychravo, tma přichází mnohem dřív a konkrétně já upadám do stavu menší hibernace. To si takhle udělat pořádnou konev horkého čaje, upečete ten voňavý křehký koláč.. Ale co nám k tomu chybí? No přece nějaký ten film, který tu podzimní náladu podtrhne! Že nevíte, na co se podívat a hledáte novou inspiraci? Tak to jste přišli na správné místo! Dnes vám povím o 6 filmech, které dotáhnou podzimní večery k dokonalosti. 1. Magická posedlost Krásný film z 90. let, kdy čarodějná tématika očividně hodně frčela. Nejen, že zde hrají naprosté ikony té doby (Nicole Kidman a Sandra Bullock), ale zároveň je to správná kombinace pohádkových motivů s lehce thrillerovou atmosférou. Příběh o čarodějnické rodině a prokletí žen jejich rodu je vcelku nenáročná podívaná, nejvíc se hodí k holčičím večerům.  2. Kiki's Delivery service Doručovací služba čarodějky Kiki od Mijazakiho se zdá být pouhou ani...

Už je to pár týdnů, co jsme vyrazili na náš již tradiční výlet na Moravu, kam jezdíme vždy na podzim. Tentokrát jsme byli na Znojemsku a jediná věc, která mě hned napadla, byly okurky! Znojemské okurky si přece musím ve Znojmě koupit.  Vzhledem k tomu, že moje myšlenky se teď točí kolem spousty jiných věcí, tak jsem článek o Moravě odkládala. Bohužel tedy článek asi nebude tak detailní, jak jsem zvyklá psát, ale aspoň se zaměřím jen na to nejlepší z našeho prodlouženého víkendu! Ve čtvrtek 27. září jsme vyrazili z Prahy, společně s Jirkou a Wandou (kteří s námi jeli na Moravu poprvé) a do Vranova nad Dyjí přijeli navečer. Tam už na nás čekali Tomáš s Pavlou, kteří nás jako už každý rok pozvali (nemáme se vůbec špatně). První večer jsme pojali poklidně, popíjeli vínečko, dali si burčák, také proběhla ochutnávka různých klobás a sýra.  Pátek jsme věnovali návštěvě Znojma, které mě velmi příjemně překvapilo. Nejprve jsme zavítali do znojemského podzemí, kt...

Na začátku září jsme se stihli ještě před začátkem školy (a mým posledním rokem) vydat na týdenní dovolenou, a to do přístavního Bodrumu v Turecku. Leží jen několik kilometrů od řeckého Kosu a Kalymnosu. Na dovolenou nás pozvali Petrovi prarodiče a jsme za to moc vděční, protože ten týden stál opravdu za to. Z Prahy do hotelu Isis Goddess jsme dorazili někdy kolem půlnoci a vzhledem k tomu, kolik bylo hodin, jsme si dali jen drink a šli všichni na kutě. Další den jsem se já probudila do horkého rána, možná až moc horkého, a vyrazili jsme na snídani. Musím se přiznat, že z hotelové restaurace jsme byli všichni nadšení, protože výběr byl vážně obrovský a všichni jsme si vybrali, i přes naše (hlavně moje) specifické chutě. Prostředí hotelu U hotelu byl velký bazén, ve kterém jsem se já osobně koupala nejradši a hned za bazénem se nacházely schody k pláži, kde jsme se alespoň jednou nebo dvakrát za den chodili koupat k moři. Co mě také od pláže trochu odrazovalo, byla hla...

Minulý týden jsme vyrazili do Třeboně, a to vše díky rodičům Petra, takže velké díky, jestli to čtete a ten název článku je opravdu jen vtípek, fakt! Měli jsme krásných 7 dní v Chlumu u Třeboně, z toho jsem na kole strávila 4 dny. Považuji to za poctivý výkon, vzhledem k tomu, že jsem člověk, který na kole sedí maximálně 1 za rok. Bylo to ale naplánované šikovně. První den jsme ujeli 50 kilometrů. Člověk by si řekl, že na první den to je celkem drsný, ale ukázalo se, že každý další den byly ty jízdy náročnější a tělo unavenější. Druhý den to pak bylo něco přes 30 kilometrů, s tím, že už nás jela polovina a bylo to tak asi lepší, protože ten den bylo kopců docela dost a já u nějakých měla už celkem problém, ale nějak jsem to zvládla! Když jsme se vrátili, tak jsme se připojili k ostatním, kteří byli v kempu na koupání, což bylo fajn osvěžení. Středu jsme nestrávili na kolech, ale zajeli se podívat na Červenou Lhotu a odpoledne oslavili Petrovy 26. narozeniny, ...

Vzhledem k tomu, že ve čtvrtek a pátek byl minulý týden prodloužený víkend, tak jsem měla spoustu volna. A já když mám moc volna, tak potřebuji plán! Nedokážu totiž celý den prosedět doma, ta představa mě naprosto ubíjí (musím se přemlouvat zůstat v klidu doma, i když jsem třeba nemocná). No a jelikož většina mých kamarádek teď nebyla v Praze, za oběť musel padnout můj Petr, tudíž se stal mojí kámoškou po celý víkend. Rozhodli jsme se využít volné dny k procházení a dostatečného ocenění krásných míst v Praze. V sobotu jsme se vydali ke Strahovskému klášteru a potom střemhlav dolů pěšky až na Újezd. Měli jsme nádherné počasí, krásný výhled na sady pod Petřínem, až mi to trochu připomínalo Itálii. Na Újezdu jsme se rozhodli podívat do kostela zasvěcenému Panně Marii Vítězné, kolem kterého často projíždím cestou do a z práce, ale nikdy mě nenapadlo podívat se dovnitř. Netušila jsem, že tento kostel je celkem hodně navštěvovaný turisty a kostel je na to i připraven, můžete se po...

Už se mi hodně dlouho nestalo, že bych takovou dobu nepsala na blog. Nejen na blog, ale třeba i do vlastního deníku, který si poctivě píšu už přes 12 let. Neměla jsem tušení, co bych psala. A tentokrát to nebylo zaviněné nedostatkem inspirace, ale spíš totálním propadem mojí osoby. Vrátily se mi pocity, které byly nepříjemně známé. Je strašně těžké o tom psát tak, aby to dávalo trochu smysl. No a taky abyste mě neměli za úplného blázna. V posledních měsících se to velmi nenápadně vkrádalo zpátky do mě. Mluvím o tom jako o nějaké nestvůře. A upřímně to tak i svýma očima vidím. Nevím proč se to vrátilo, ale v psychologické terminologii se tomu říká relaps. Člověk si skoro 2 roky myslí, že je v pořádku. Jím pravidelně, čím dál více se odprošťuji od výčitek, které provázely každé sousto, co jsem pozřela. Připadala jsem si už i celkem konzistentně štíhlá a byla jsem drtivou většinou času spokojená. Ale jednoho dne jsem si stoupla na váhu a měla asi o 1 kilo víc.  " Pro...

zdroj: pinterest.com (ilustrace od Sally Nixon) Občas jsme všichni s něčím ve svém životě nespokojeni, a to bývá to, o čem nejvíce mluvíme, protože nám to leží v žaludku a potřebuje to ven. Je to pochopitelný a já občas dokážu mluvit po telefonu s mamkou a ona mi po 20 minutách našeho rozhovoru řekne, že jsem si celou dobu jen stěžovala a že už to stačí. A v takových chvílích se za sebe trochu stydím.  Koukala jsem nedávno na jednu přednášku na TED Talks (konkrétně "Jak se stát psychicky silnou osobou?"), ve které přednášející stručně popisovala svůj životní příběh (velmi tragický, musím podotknout) a co si uvědomila, že musí udělat, aby se ve svém životě pohnula dál. Jsou to věci, které v podstatě slyšíme skoro denně na každém kroku. Přestat porovnávat náš život s životem ostatním, závidět a litovat sebe a svůj život. Propadáme se tím do stavu, který ubližuje jen nám a brání v rozvoji. Haha, to se snadno řekne, ale hůř se to v životě praktikuje.  Já u...