V podzimním a časovém (de)presu.
Byla jsem v září strašně nadšená, že se stěhuji do Prahy. Jak jsem si všechno krásně sbalila a hurááá, jsem dospělá, to bude super, můžu chodit spát v kolik chci, nikdo za mě nebude rozhodovat. Ale na(ne)štěstí jsem se tvrdě poučila. Nejdřív jsem se na 2x stěhovala, pak řešila finanční otázku, pak přišla deprese ze školy, z nové práce, kde jsem první den pokazila snad co šlo...no a tak dále, o práci bych možná udělala i samostatný článek, protože to je opět kapitola sama pro sebe. Nakonec jsem tedy na koleji s přítelem, ze školy mám pocit, že to v životě nemůžu udělat, mám teda relativně dost volného času, ale o zkouškovým zas nebude žádný a pravděpodobně to dopadne fiaskem a život se zdá být tak nějak komplikovaný a pomatený. Ještě, že je tady ten hezký barevný podzim. Tyhle fotky jsou z Kinského zahrady, kam se chodíme rádi procházet. Roztomilé šatičky jsem si koupila v sekáči v mém rodném Táboře, v Praze se pořád nějak nemůžu dobrého sekáče dohledat. Ale už jsem rozšíři