tady niky

  Konečně! Cítím se zase jako normální člověk! Můžu jíst co chci, mám energii, a nevadí mi trávit celý den na nohou, ve městě, mezi lidmi. Takový byl alespoň začátek mého druhého trimestru.  Tento čas jsem využila především na to, abych se viděla s co nejvíce lidmi,  se kterými jsem se delší dobu nesešla. Přišel čas zase nabrat trochu lásky, moudrosti a úžasné aury od mých milovaných. Tak jsem začala docela dost jezdit do Prahy, občas přijel i někdo za mnou na sever, a já nabrala úplně nový dech. Začala jsem se takovým roztomilým způsobem zakulacovat, skoro každý den vyžadovala zmrzlinu, začala mi zase chutnat káva, i když spíš ve formě ledové kávy se spoustou ledu a mléka, a hlavně jsem se začala zase hýbat. Jemná jóga, procítit každý pohyb, aniž by se mi chtělo zvracet nebo spát. Ach, jaká slast pro mé tělo! 😁 S každým týdnem mi ale bříško rostlo, a tu se mi začaly šířit křečové žíly, provedla jsem si něco s lopatkou na zádech, protože se mi změnilo těžiště, a já si kompenzovala ten

  Ke konci února tohoto roku jsem s velkým překvapením zjistila, že s Petrem čekáme miminko. Ano, v tuhle chvíli ještě v domnění, že je to miminko. Jak možná víte, pokud jste četli poslední článek, snažili jsme se asi 2 roky, navštěvovali Gennet, a nic.  Nadšení to bylo obrovské. Ale zároveň to přišlo ve chvíli, kdy jsem to čekala nejméně. Vzhledem k tomu, že jsme se dobré 4 měsíce nesnažili, a rozhodli se zaměřit na mé stěhování a novou práci, tak to bylo velké překvapení. A brzy přišla panika. "Co budu dělat? Zrovna jsem nastoupila do nové práce!" Tam jsem taky hned první den omdlívala, a pak byla asi týden doma, protože příznaky se spustily prakticky okamžitě. A hned na to přišla ta novina, že tam ale na ultrazvuku doktor vidí miminka dvě. "No ty vole!" Ano, to byla moje hlasitá reakce. 😁 A tak se z mého poměrně bezstarostného, mladého a zábavného života s mým manželem v Praze, stal život plný nevolností, zvracení, únavy, a to sama v Liberci.  Těch změn bylo str

 Wow, jak se začíná takový článek? Už jsem to na mou duši zapomněla. Dokonce jsem měla problém se přihlásit na admin, abych mohla tento příspěvek napsat. Prostě a jednoduše to jsou 3 roky, co jsem naposled vyplodila delší text. Tedy na blog. V mém osobním životě se více či méně nějaké psaní vždy odehrávalo. Tu kratší výžblepty či básničky do poznámek v mobilu, jindy dlouhá práce na téma Nadam Yoga, kterou jsem sepsala v rámci mého jógového učitelského kurzu. Za ty 3 roky se toho v mém životě událo hodně, a ráda bych se ke všem těm událostem minulým i budoucím občas vyjádřila. 1) Udělala jsem si učitelský jógový kurz Tento kurz jsem vlastně absolvovala těsně před mou svatbou, ale nikdy jsem o tom nic nenapsala. Měla sem trochu obavy o tom psát, abych byla upřímná. Zaprvé to byl intenzivní zážitek, a za druhé se v té době k tomu pojily nějaké neshody s přáteli (které jsou již několik let vyřešené, ale stejně jsem neměla moc chuť o tom psát). Abych to zkrátila, na 3 týdny jsem se odstěhov

V srpnu jsem řekla ano svému příteli Petrovi, který je teď už mým manželem. Svatbě předcházel víc jak půl rok, kdy jsme ani tak nebyli ze stresu ohledně svatby, ale z úplně jiných věcí. Zaprvé jsme nevěděli, jestli se vůbec bude moci uskutečnit, a za jakých podmínek. V březnu nás zasáhl první nouzový stav, a nikdo moc netušil, co se bude dít. Tehdy jsem Petrovi řekla, že si ho s velkou radostí vezmu i na radnici, jen my dva. Ale nic takového se nakonec nestalo, a my se mohli vzít a sdílet to se svými padesáti nejbližšími lidmi. Rodinou a přáteli.  Jak proběhla žádost o ruku už jste asi četli. Vlastně krásně reprezentovala esenci toho, jací jsme s Petrem lidé. Požádal mě totiž na autobusové zastávce, kde ke mně Petr poprvé promluvil. A mně to přišlo krásné v tom, jak v té žádosti nebyla ambice oslňovat něčím okázalým a prvoplánovým, ale jednoduše připomínka toho, kdo jsme a kde jsme se poznali. A připomnělo mi to nejen naše seznámení, ale i takovou krásnou hodnotu, kterou s mým manželem

  To jsem takhle měla fialovou mrkev z trhu, a řekla jsem si, jak by to asi vypadalo, kdybych z ní udělala mrkvový dort, který se obvykle peče z mrkve oranžové. A funguje to krásně, a ta barva! :-) Sice můj výsledný dort není esteticky nejkrásnější, protože jsem spíše patlal než detailista, ale já mám prostě ráda, když i to jídlo v sobě nese tu osobnost toho, kdo to připravoval! :-D  Dort jsem dělala ve dvou formách, abych měla dvě vrstvy a uprostřed krásně promazané krémem.  Budete potřebovat: Na těsto: 400g hladké mouky (můžete použít klasickou pšeničnou, nebo klidně špaldovou) 1 prášek do pečiva 300g cukru (třtinový, kokosový nebo práškový) 250ml oleje neutrální chuti (slunečnicový, nebo kokosový) 200g najemno nastrouhané fialové mrkve  150ml vody 100g ořechů (ideálně vlašské, mandlové nebo lískáče) 1-2 lžičky skořice (já většinou dávám více, ale záleží na vaší chuti) 1 lžička sušeného zázvoru špetka muškátového oříšku Na krém: 450g tvarohového krému (nějaká alternativa tvarohu, nap

 Jak mně chybělo psaní na blog! Tento rok je zatím šílený, co?! Stalo se tolik špatného, ale i tolik dobrého! Těším se, až vám to všechno povím. Naposledy jsem sdílela své myšlenky na blog v březnu, když začal v Čechách lockdown, a od té doby už nic nebylo v mém životě stejné. Proto jsem se rozhodla, že je čas začít i tady v blogosféře nějak s čistým štítem, a proto jsem změnila název i vzhled blogu. Chci to všechno vzít z úplně jiného konce. Miluju vaření, a proto se opřu trochu do receptů, přináší mi to totiž obrovskou radost. Ráda bych sdílela nejen své myšlenky ze svého života, ale konečně začala psát i články s jógovou tématikou. Ta se mě totiž za posledních pár let začala mnohem hlouběji dotýkat, a já cítím, že jsem sdílela v minulosti víc než dost o svých problémech a psychice. Je čas upřít pozornost jinam. A jak jinak to tu odpálit, než receptem. Tento vzniknul z čisté nudy, potřeby si upatlat ruce, a spotřebovat bylinky a mrkev. A tak to celé vzniklo. Na plackách miluju, jak j