tady niky

  Ke konci února tohoto roku jsem s velkým překvapením zjistila, že s Petrem čekáme miminko. Ano, v tuhle chvíli ještě v domnění, že je to miminko. Jak možná víte, pokud jste četli poslední článek, snažili jsme se asi 2 roky, navštěvovali Gennet, a nic.  Nadšení to bylo obrovské. Ale zároveň to přišlo ve chvíli, kdy jsem to čekala nejméně. Vzhledem k tomu, že jsme se dobré 4 měsíce nesnažili, a rozhodli se zaměřit na mé stěhování a novou práci, tak to bylo velké překvapení. A brzy přišla panika. "Co budu dělat? Zrovna jsem nastoupila do nové práce!" Tam jsem taky hned první den omdlívala, a pak byla asi týden doma, protože příznaky se spustily prakticky okamžitě. A hned na to přišla ta novina, že tam ale na ultrazvuku doktor vidí miminka dvě. "No ty vole!" Ano, to byla moje hlasitá reakce. 😁 A tak se z mého poměrně bezstarostného, mladého a zábavného života s mým manželem v Praze, stal život plný nevolností, zvracení, únavy, a to sama v Liberci.  Těch změn bylo str

 Wow, jak se začíná takový článek? Už jsem to na mou duši zapomněla. Dokonce jsem měla problém se přihlásit na admin, abych mohla tento příspěvek napsat. Prostě a jednoduše to jsou 3 roky, co jsem naposled vyplodila delší text. Tedy na blog. V mém osobním životě se více či méně nějaké psaní vždy odehrávalo. Tu kratší výžblepty či básničky do poznámek v mobilu, jindy dlouhá práce na téma Nadam Yoga, kterou jsem sepsala v rámci mého jógového učitelského kurzu. Za ty 3 roky se toho v mém životě událo hodně, a ráda bych se ke všem těm událostem minulým i budoucím občas vyjádřila. 1) Udělala jsem si učitelský jógový kurz Tento kurz jsem vlastně absolvovala těsně před mou svatbou, ale nikdy jsem o tom nic nenapsala. Měla sem trochu obavy o tom psát, abych byla upřímná. Zaprvé to byl intenzivní zážitek, a za druhé se v té době k tomu pojily nějaké neshody s přáteli (které jsou již několik let vyřešené, ale stejně jsem neměla moc chuť o tom psát). Abych to zkrátila, na 3 týdny jsem se odstěhov