tady niky

Nejsem si jistá, co se přesně děje, ale vnitřně cítím, že tento rok je pro mě hodně zlomový. Týká se to především mého poznání sebe sama. Doposud jsem vnímala tento rok spíš negativně, ale když se nad tím zamyslím opravdu pečlivě, je to vlastně úplně naopak. Ono je to vlastně logický. Prožívám události, jejichž bezprostřední zážitky a pocity z nich pramenící mohou být nepříjemné, vnímám je v tu chvíli negativně. Ale když se na tyto situace podívám s odstupem, uvědomuji si, že přesně tyto věci mě nějakým způsobem učí a formují, jako osobnost. Občas mě nutí nastavit si zrcadlo a já si nikdy nebyla víc vědoma sama sebe, což je také dost děsivá zkušenost, přiznejme si to všichni. Abych se nepohybovala jen na obecné a spíše abstraktní úrovni, tak se vám pokusím přiblížit, co mám na mysli. Prožívám si situace, které jsou hodně mimo mou komfortní zónu. Myslela jsem si, že změna zaměstnání bude to nejděsivější, ale nakonec to není ani zdaleka pravda. Byla jsem tam přijata nakonec

Jak už mohla asi většina lidí v mém okolí zaregistrovat, ostříhala jsem si vlasy. Naposledy jsem je měla takhle krátké, když mi bylo 16, předtím ještě ve svých 11 letech. Z nějakého důvodu se k tomu po nějakých letech vracím. Vlasy si udržuji kratší cca posledních 13 let, protože na sobě nesnáším dlouhé vlasy, nerada se o ně starám. Každopádně jsem si myslela, že takhle nakrátko už se neostříhám nikdy, že jsem si tím prošla už dvakrát a vždycky jsem to nakonec nějak oplakávala a považovala jsem to za hloupý nápad. Ale tentokrát to tak vůbec není. Mám pocit, že pro tuhle moji změnu nemohlo být lepší načasování. Mám pocit, že jsem si prošla v osobním životě velkými změnami a nějak se to odrazilo i na tom ostříhání vlasů, i když paradoxně jít ke kadeřnici byl velmi impulzivní nápad, který jsem uskutečnila pár hodin po tom, co mě to napadlo. Ale takhle já často funguji.  Mám pocit, že jsem do tohoto účesu konečně nějak dozrála, teprve teď se v něm cítím opravdu sama sebou, dod

Miluju banánový chleba, u nás doma už je z něj stálice a ráda ho peču i když jdeme někam na návštěvu za kamarády. Ovšem tohle není ten chleba. Chtěla jsem vyzkoušet obměnu, kde nebudou vajíčka a bílá mouka, ne proto, že bych byla bezlepkář nebo chtěla hubnout, ale prostě protože mě zajímalo, jak bude chutnat jiná verze. A byla jsem z ní nadšená. Doporučuju na plátek chleba lžíci vanilkového jogurtu, lesní ovoce a zalít javorovým sirupem! Ingredience : 300 g ovesných vloček 5 přezrálých banánů  150 g rozinek či brusinek 350 g jablečného pyré 6 lžic javorového sirupu 2 lžíce kokosového oleje 2 lžičky skořice  1 lžička vanilkové esence Postup : Předehřejeme si troubu na 180°C (horkovzdušnou). Nejdříve oloupeme banány a rozmačkáme vidličkou na kaši. Tu si vylijeme do velké mísy  kde později budeme míchat všechny ingredience dohromady.  Ovesné vločky rozmixujeme v kuchyňském robotu na mouku. Kokosový olej roztavíme, aby byl tekutý a všechny ingredience pečli