tady niky

Píšu to s vykřičníkem, protože to pro mě byl tak emotivní výlet. Spamovala jsem s tím na instagramu, ale není to žádná póza, má radost z výletu byla velmi upřímná. Když jsem byla malá, tak jsme si nemohli moc dovolit někam jezdit na dovolené a na výlety, a proto jsem se na konci minulého roku rozhodla, že bych ráda méně utrácela za různé serepetičky, které zas tolik nepotřebuji a našetřila si na nějakou cestu do zahraničí. Méně krámů, více zážitků! A povedlo se, na moje narozeniny jsem si nadělila prodloužený víkend v Londýně! Vyrazili jsme s Petrem ve čtvrtek navečer a přiletěli do Londýna kolem 19 hodiny. Kupodivu jsme se v metru zorientovali celkem rychle, ale to hlavně díky aplikaci pro Londýnské metro, kterou si Petr prozíravě stáhnul do mobilu. Z Liverpool Street jsme se tedy dostali na Kensal Green, odkud jsme ještě asi 10 minut šli pěšky k našemu ubytování na Lushington Road. Po ubytování se v modrém domě se zabláceným Jeepem na příjezdové cestě, jsme byli do

obraz Paula Gauguina z pinterest.com Lidé se celý svůj život nějak mění a pokud vám někdo řekne větu: "Ty ses tak změnila.." a myslí to v negativním slova smyslu, tak to vlastně nechápu (pokud tím nemyslí "ty ses změnil, dřív si nevraždil koťátka"). Myslím to tak, že lidé se neustále nějak vyvíjejí ve svém životě a je to vlastně dobrá věc. Učíme se ze svých chyb, nebo také ne, každopádně naše zkušenosti a prožitky nás nějak formují do naší současné podoby, která se u nás ale také dlouho neohřeje. Zase se časem naučíme něco nového a něco to v nás změní. Občas si tak nějak rozebírám sama sebe. Je asi pravda, že se v sobě někdy rýpu až moc, ale je to vlastnost, kterou jsem v sobě měla odjakživa, hodně nad svým světem přemýšlím. A vlastně mě nedávné uvědomění dost překvapilo. Vůbec jsem si neuvědomila, jak moc jsem se změnila například oproti loňskému roku. A já se ptám, co se v mém životě odehrálo, že jsem se tak zásadně změnila? Jak se člověk mění? Co spus

Zjistila jsem, že to, jak se stravujeme, je velmi intimní záležitost každého z nás. Přesto má spousta lidí pocit, že může druhým mluvit do toho, co jíst. Je to stejně absurdní, jako kdybychom někomu říkali, co má nosit za oblečení a jak si má ostříhat vlasy. Napadlo někoho z těch lidí, že třeba je ten člověk se sebou spokojen? I když to nezapadá do standardu tomu člověku, co na to poukazuje, jako kdyby to byla nějaká chyba? Od Nového roku jsem přestala jíst maso. Nejdřív jsem chtěla maso jen omezit, protože už odmalička jsem inklinovala k vegetariánství, ale zároveň jsem si moc dobře pamatovala, jak to hodně lidem v mém okolí vadilo a odrazovali mě od toho. Ale zatraceně, jsem dospělá, stojím si za nějakým názorem, vím sama, co mi dělá dobře, a proto jsem přestala jíst maso úplně. A byla jsem trochu zklamaná, že někteří lidé z mého nejbližšího okolí s tím měli problém. Neříkám, že mi to někdo zakazoval, ale byla jsem součástí několika nepříjemných konverzací a obhajování se. C