tady niky

Poslední víkend jsme se vydali do Tábora s velmi důležitým posláním (a tím nemyslím získání jídla). Už bylo načase seznámit moje a Petrovy rodiče. Řekli jsme si před nějakou dobou datum a všichni kamarádi se posmívali, že už asi bude svatba. No, byla to docela sranda. Petrova mamka se mě asi měsíc dopředu několikrát ptala, co v Táboře podnikneme a mně bylo vždy velmi trapně, že jsem nedokázala vyrukovat s nějakou kvalitní odpovědí, protože ačkoliv jsem v Táboře žila do 18, tak jsem jako lehce antisociální skautka strávila dětství buďto v lese a nebo ve škole (a nebo jsem kalila u sousedů, ale to jsou zas historky z jiného soudku). Rozhodla jsem se ale, že nějaký plán vymyslím, protože jsem se bála trapných situací, že budeme stát na náměstí a nevědět, co dělat (což se v jeden moment stejně nakonec stalo). Nakonec jsem přišla s vcelku brilantním a promyšleným plánem, na který jsem byla patřičně hrdá. Já a Petr jsme dorazili do Tábora už v pátek večer a Pavla s Tomášem v so

Září a říjen přinesly dva filmy, o kterých jsem byla v mžiku rozhodnuta, že na ně prostě musím jít do kina. Na konci září přišel do kin film Anthropoid, což pro mě byla taková patriotská nutnost a navíc mě opravdu zajímalo britsko-české zpracování událostí naší země za dob 2. světové války. V říjnu se objevila v kinech Dívka ve vlaku, na jejíž účet jsem samozřejmě slyšela spoustu chvály od lidí, co četli knihu. Já jsem sice knihu přečíst nestihla, ale i po zhlédnutí filmu bych si pořád knihu ráda přečetla, i když už jsem přišla o ten moment překvapení na konci. 1. Anthropoid zdroj: pinterest.com Určitě si všichni pamatujete ze školních hodin dějepisu, jak nám vyprávěli o hrdinech 2. světové války, parašutistech, kteří provedli atentát na Reinharda Heydricha, třetí nejvýše postavené osoby v nacistickém Německu, hned po Hitlerovi a Himmlerovi. Ten byl v letech 1941-1942 pověřen "židovskou otázkou" a stal se říšským protektorem ,,Protektorátu Čechy a Morava". Us