tady niky

Byl nejvyšší čas. Zavaleni prací, velkou únavou a nedostatkem času, rozhodli jsme se opustit Prahu a vyrazit na noc do Brna. Neměla jsem v plánu nic jiného, než jíst, spát, jíst, a chodit po městě. Kromě toho spánku nám to vyšlo úplně krásně! A našeho parťáka Sullyho jsme vzali s sebou. V neděli ráno jsme vyrazili a cesta utekla pěkně, až na to, že mě Sully dvakrát počůral! :-D Po ubytování se v příjemném podkrovním pokoji jsme vyrazili na oběd! Byla jsem moc ráda, že jsme se s Petrem shodli na Forkys , protože jsem tuto veganskou restauraci chtěla navštívit už hodně dlouho. Utáhla jsem ho na Beyond meat burger, který jsme si oba už dělali i doma a byli jsme z něj nadšení! A Forkys je naprosto snový veganský junk food. Burger byl fantastický, šťavnatý, k tomu hranolky, omáčka a coleslaw. Všechno dokonalý. Velkou radost mi v tom horku udělalo i pivo Frankies, na které jsem měla vyloženě chuť. Také obsluha tam byla strašně milá! Poté jsme se přesunuli směrem na Špilberk, ale vzhl...

Po měsíci se ozývám. Trochu unavenější, zpocenější, zkušenější. Jak asi víte, Sully nám tak trochu obrátil život vzhůru nohama! Najednou jsme se ocitli v úplně novém světě a jsme vystavováni naprosto novým situacím. Dovolte mi uvést ty nejčastější záležitosti v životě pejskaře. 1) Řešíte dog-friendly místa "Dobrý den, nebude vám vadit, když do vaší kavárny přivedu své malé štěňátko? Pokud zrovna spí, tak ale vůbec nezlobí!" 2) Seznámíte se naprosto s každým na ulici Neříkám, že jsem asociální, a vlastně si velmi často užívám fakt, že skrz mého pejska se seznámím s moc milými lidmi. Ale stinné stránky to také má. Například, když v 11 v noci venčíte psa, a on běží střemhlav za lidmi, za kterými fakt nechcete aby v takovou denní dobu běžel. A nebo když v 6 ráno, celí rozcuchaní a vlastně celkem nechutní potkáte lidi, kteří si chtějí povídat, a vy ani nevíte svoje jméno.   3) Se psem vyrážíte zásadně o 30 minut dřív, než byste vyšli sami To s...

Původně jsem chtěla nejprve vydat článek o naší cyklistické dovolené ze začátku července, ale tato silná událost musí mít pro tentokrát přednost. Všichni moc dobře ví, že jsem obrovský milovník psů, a před skoro do 9 lety, když jsem ještě bydlela s rodiči, jsem iniciovala pořízení pejska do naší rodiny. A to se nakonec povedlo, a ta malá sněhově bílá vločka, která se u nás jednoho zimního dne objevila, byl náš milovaný maltezáček Rocky.  Ten velmi spokojeně žije s mojí maminkou v Táboře, a já stále s láskou vzpomínám na 4 roky života s ním v Táboře. Kolik rozkousal bot, jak jsem s ním chodila ven ve 3 ráno, když zažíval nemoc, a tak dále. Však potom, co jsem se odstěhovala do Prahy, a začala žít "nový život v novém městě", toužila jsem dál potom, mít ve svém životě psa. I když jsem u Petra celkem škemrala, a on to velmi trpělivě poslouchal, stále mi říkal "vydrž, ještě je brzy a ten pravý čas teprve přijde". A měl svatou pravdu. Sice ten čas jsme spletli...

Dala jsem si s novým článkem na čas. Nejen protože jsem byla rozptýlená důležitými událostmi (úspěšně jsem dokončila školu), a také novou prací, ale pustila jsem se do zajímavého experimentu, a to někdy na úplném začátku května. A dnes vám k tomu něco povím. Všechno to odstartovalo jedním rozhodnutím, které nad mojí hlavou viselo už VELMI dlouho. Pustit se svých pomyslných mantinelů, které budily dojem ochrany, ale ve skutečnosti to byla tak trochu pouta, která jsem si na sebe sama nasadila. Mluvím tu o strachu z nových zkušeností, o strachu z neuznání, a především o strachu z názoru okolí. Mám pocit, že jsem se neustále snažila být s každým za dobře, zalíbit se všem, a řeknu vám, je to extrémně omezující. Netušíte, kdo jste. Hledáte se marně ve všem a čekáte, co vám z těch rolí bude nejlépe sedět. Ale nejde pořád hrát role. Byla jsem pořád v napětí, z každého setkání a různých aktivit jsem většinou brzy utíkala domů, abych byla v bezpečí, obklopena zdmi mého bytu, kde jsem ne...

To jsem tak vymýšlela, co bych mohla donést za koláč do Jógovny, kde si jednou za měsíc pořádáme pracovní sedánek s holkami z recepce a se Šárkou (všechny holky jsou totální bohyně). Vzhledem k té náhlé vlně veder to chtělo něco lehkého a citrusového. Tak jsem dala dohromady nepečený cheesecake z ingrediencí, co jsem měla převážně doma, a nakonec jsem s výsledkem více než spokojená!  Ingredience: Na základ: 200g datlí 125g mandlí či vlašských oříšků 2 lžíce kokosového oleje špetku soli Na "tvarohovou" vrstvu: 3 citróny 65g kukuřičného škrobu 130g třtinového či cukru krystal 800ml kokosového mléka (z plechovky) 300g hedvábného tofu (dá se nahradit i měkkým tvarohem bez laktózy, pokud vás trápí intolerance) 1 lžičku kurkumy (není povinné, jen pro žlutou barvu) Postup: Nejprve dáme do kuchyňského robotu všechny ingredience na základ a rozmixujeme, až se všechno hezky spojí a v těstě nejsou velké kusy. Vzniklé těsto poto...

Byli jsme na Moravě, a bylo nám krásně. Tradičně jezdíme na Moravu na podzim, kdy příroda kolem hraje všemi barvami. Tentokrát jsme ale vyrazili v květnu, protože se v obci Zaječí konaly Otevřené sklepy.  V pátek ráno jsme vyrazili na cestu, abychom se stihli naobědvat v Mikulově v restauraci Sojka a spol., což je naše tradiční zastávka, když jezdíme na Moravu. Milujeme celý Mikulov(e), pro jeho nádherné náměstí, zámek na skále, malebné obchůdky, příjemné restaurace, Svatý kopeček, kde máte město na dlani, a spoustu dalšího. Po skvělém obědě jsme se ještě prošli po městě, abychom trochu nasáli atmosféru a hezké počasí, na které jsme měli štěstí. Toho jsme využili a ještě zajeli do nedalekého Lednicko-Valtického areálu. Ten má samozřejmě nádherné a veliké zahrady, rozhlednu Minaret, ale všechny cesty vedou nakonec do cukrárny! A to platí dvojnásob, když jste na dovolené. Po výletě a dostatečném posilnění nic nebránilo tomu, abychom vyrazili do Zaječí, kde jsme se u...

Cítím, jak se třesu a myslím na to, že se třesu. A kvůli té myšlence se třesu ještě víc. Celý svůj život trávím hledáním svého smyslu, ale nedávno jsem tomu začala říkat hledání středobodu, a to protože je v tom drobný rozdíl, který dělá strašně moc. Ať mě moudrý jogín, který náhodou čte můj blog opraví, ale já mám pocit, že v józe se točí vše kolem středu. Střed je rovnováha, která je v józe důležitá, střed je propojení tělesného a duševního, střed je provádění bandhy (dechové cvičení, při kterém se vědomě zadržuje tok energie, aby při uvolnění proudil silněji). V životě také hledáme všichni svůj střed, což si ale pleteme s myšlenkou, že to znamená "mít všechno". Pro mě je indikátorem středu nalezení klidu. Když jsem napojena na svůj střed a konečně pro něj mám vše co potřebuji, třes se zastaví. Stejně to je i v jógových pozicích. Třesu se, což znamená energii a neklid, ale když se nadechneš a vydechneš a "pustíš se", nalezneš svůj střed. Já jsem se před něja...